Sendražice B - Stříbrná Skalice - Šachový oddíl TJ Sokol Sendražice

Na poslední kolo přijel soupeř ze Stříbrné Skalice, namočený do sestupových vod, který by rád od nás něco urval. My jsme opět měli sestavu plnou hvězd, docela slušně jsme se sešli, dokonce se uzdravil i Bohouš Sobotka a tak nikdo nechyběl až na Vláďu Mrázka, kterému letos vycházejí šichty rovnou na šachová kola. A já jako kapitán jsem byl tentokrát nehrající, už jsem letos odehrál všechno a bylo třeba dát šanci mladším (Uhlíř).

Hrálo se tentokrát v oblíbeném prostředí benzínové pumpy, kde máme i středeční šachová setkání. Je to trošku menší ale hezké, milá obsluha a dobré kafe i jiné dobroty. Pro zájemce neřidiče hlavně svijanské pivo, čehož naši i soupeřovi hráči hojně využívali. Ostatně jsme neměli na výběr, naproti v hospodě se konal dětský karneval.

Na Vaškovi Uhlířovi bylo vidět, že dlouho nehrál a že mu soutěžní utkání chybí. Vrhl se na protivníka jako zamlada a svůj tlak zakončil obětí střelce, po jehož vzetí dostal soupeř mat.

Aleš Lukša již v úvodu připravil svou mladou soupeřku o figuru, za kterou sice měla tři pěšce, ale jednoho Aleš dostal zpět a když se mu za pomocí vazby podařilo polapit i druhou figuru, bylo po partii.

Tento stav nepřímo ovlivnil i další utkání zejména na naší straně, kdy stačilo jen hrát rovné pozice a plichtit.

Po delší zdravotní přestávce mohl nastoupit Bohouš Sobotka. Dostal se do složité a v podstatě zazděné pozice a tak to dali za spravedlivou remis.

Honza Hamrník na prvé šachovnici obezřetně manévroval a v opticky lepší pozici dostal nabídku na smír. Chvilku o tom přemýšlel, protože se mu jeho pozice líbila (a mě taky), ale s ohledem na celkový vývoj remízu přijal.

Pavel Křenek to malinko zapletl a se soupeřem to dali nerozhodně v podivné pozici, sice materiálně vyrovnané, ale kdybych si měl někam sednout, tak spíše na soupeřovu židli než na tu Pavlovu.

Pepa Vagenknecht měl úvodní převahu avšak zamotal se do podivných útočných sítí, až místo aby soupeře dorazil, byl nucen vyměnit dámu za dvě věže a rázem bylo plno starostí. Soupeř nad tím hodně přemýšlel a měl čas skoro o hodinu horší než Pepa, takže z toho byla další plichta opakováním tahů.

Vítězný půlbod získal Mirek Řebíček. Hrál možná až příliš opatrně, v podstatě na jistotu, takže remíza seděla a v daný moment měla cenu zlata.

Čenda Teichmann v průběhu hry ukořistil pěšce a zdvojením věží na sloupci se chystal na dalšího, bylo to ovšem celé složité, až jsme měli obavy, avšak Čenda z toho vybruslil mistrovsky a soupeř musel vzdát.

Závěr sezóny zastihl béčko v dobré formě, hlavně se překonala předchozí personální nouze a mohli jsme nastupovat v trochu silnější sestavě. Třetí místo je určitě úspěch a chtěl bych z pozice kapitána poděkovat všem, kdo svou účastí na ni přispěli.