Sázava - Sendražice B - Šachový oddíl TJ Sokol Sendražice

Po strašlivém začátku sezóny, kdy béčko mělo na kontě po třech kolech velkou rošádu, čekal nás v neděli zájezd do Sázavy, která těch bodů měla 5 a jistě počítala, že si přidá další. Popravdě i já to tak viděl, ale zase naděje umírá vždy poslední.

Cesta byla pohodová, opět jsme se vyhnuli sněhu, serpentiny před Sázavou bych nerad absolvoval na zasněženém povrchu. Letos hraje Sázava v novém působišti v mateřské školce, hezká klubovna s hodně světla a ještě tam bylo krásné teploučko.

V naší sestavě chyběli tři hráči ze základu, to Sázava byla kompletní až na osmou desku. Mirek slouží, Pavel by to z Ústí nestihl a Čenda ještě marodí. Ale máme náhradníky a ti se činili.

Zejména Franta Matějček se na soupeře vrhnul klasickým útokem po „f“ sloupci, přechodně obětoval figuru aby ji vzápětí dostal zpět s pěšcovou prémií a pak už jen spojení dva pěšci v poklidu pochodovali do dámy.

Vašek Uhlíř splnil plán eliminace silného protivníka na třetí desce a v poklidu remizoval v lepší pozici.

Podobně Bohouš Sobotka odolal obávané Monice a uhrál krásnou půlku.

Aleš Lukša pokračoval ve svých standardních výkonech. Soupeře přehrával útočnou hrou a i když se tento ubránil a s různými střelci to vypadalo na remízu, na Aleše přišla slepota a postavil dámu na pole, kde mu ji soupeř sebral bez náhrady a bylo po partii.

Vláďa Mrázek neudělal chybu a dovedl partii na druhé šachovnici k pohodové remíze.

Pepa Vagenknecht, kterého jsem mohl pozorovat úplně nejlépe, protože hrál vedle mě, zahájil jak už má ve zvyku partii velmi nestandardně. Čímž asi soupeře zmátl a ten se odvážil opačné rošády, což byla asi hrubá chyba, protože Josef napjal své síly k útoku a věže spolu s postupujícími pěšci dokončily zkázu.

2,5:3,5 slibně vedeme

Já (Břetislav Hlavica) jsem hrál jak ponocný a bránil jsem se čím se dalo. Naštěstí soupeř byl milosrdný a neútočil přesně, takže jsem to srovnal. Bohužel na mě tlačil čas a praporek na hodinách se povážlivě nakláněl, nešťastným 40. tahem jsem definitivně pohřbil své naděje na aspoň půlku.

Tak to bylo všechno na Honzovi Hamrníkovi. Tomu se podařilo soupeře obehrát a ve finální fázi měl v pozici o kvalitu a pěšce více. Bylo ale složité se prosadit, Honza ale správně přišel na to, že musí kvalitu vrátit a postouplí pěšci byli tou správnou cestou k vítězství, ovšem musel se ještě vyhnout rafinovaným patovým hrozbám.

Výhra je doma, to jsme ani nečekali a konečně nevypadáme v tabulce jak chudí příbuzní.